Starožitné, historické a vzácné koberce Svitavy

Historie koberců

Původ koberců a počátky jejich výroby se dnes již těžko dají určit. Předpokládá se však, že se první kusy koberců objevily někdy mezi 4. a 2. tisíciletím př. n. l. v Mongolsku nebo v Centrální Asii.

Ve svém počátku koberce sloužily spíše k praktickým účelům a tím byla ochrana před chladem a při stavbě stanů.
V Orientu byl koberec nepostradatelnou součástí života člověka. Provázel ho od kolébky až po hrob. Koberce zdobily dům, byly na podlahách stanů, zavěšené ve stanech, sloužily jako lůžko apod. Dalo by se říci, že koberec byl především užitkovým předmětem.
Jenže Orient nezná hranice mezi krásou a účelností, mezi luxusem a prostotou, mezi rozkoší a askezí, pohodlím a přísností. Proto tamní lidé byli vždy schopni udělat koberec tak, aby vyhovoval všem potřebám a touhám. Dokázali vytvořit koberec, který byl všední věcí, a zároveň měl své zvláštní kouzlo a tajemství. Tudíž plnil nejen svou funkci užitkovou, ale i estetickou. Měly většinou geometrické vzory se zvířecími motivy.

Koberce bývají nejčastěji spojovány s kulturou Perské říše. Proto se také tradičnímu ručně vázanému koberci říká perský koberec. V Orientu koberec sloužil jako lůžko, pokrývka i sedlo. Staré více než dva tisíce let je umění vazby pravých perských koberců.
Podle báje se tomuto umění vázat koberce naučil pradávný mohamedánský mudrc Lokmán od pavouka, který svou sítí pohání vody posvátné řeky Gangy.
Náboženská funkce koberce byla vždy jedním ze základních cílů výroby koberců. Důkazem jejich kvality je skutečnost, že vydržely pravidelné bohoslužby více než tři sta let.
K nejstarším perským kobercům patří především nomádské koberce, ale i pravé gabehy, které vážou kočovné kmeny v íránské provincii Fars. Gabehy mají jednoduchý vzor, silný vlas a výrazné barvy. Snad nejkrásnější koberec, který prý kdy existoval, byl v kté-sifonském paláci perského Sasánovce Gustava Parvíze, který vládl začátkem 7. století n.l.

Časem se rozvíjely technologie a tradice výroby koberců se šířila do mnoha regionů světa. Šíření koberců také napomohla Hedvábná cesta, která spojovala Čínu s Evropou.

Zájem Evropy o orientální koberce má také dlouholetou tradici. Podnítily jej obchodní a diplomatické styky a svou významnou roli při tom sehrály i křižácké výpravy.
Výroba perských koberců se do Evropy dostala až v 10. století zásluhou Maurů. V Evropě se až do 18. století koberce používaly převážně jako ozdoba stěn a stolů. Velmi oblíbené byly tzv. gobelíny a tapiserie. Postupně začaly být orientální koberce chloubou královských a šlechtických rodů. Do konce 17. století se koberce staly běžnou součástí evropského života.
 

V 15. století se koberce objevovaly na obrazech s náboženskou tématikou, obvykle pod trůnem Madony, na oltářních menzách a stupních.
Od 16. století se koberce běžně objevovaly na portrétních obrazech. Daleko častěji však pokrývaly stoly, na podlaze ležely jen výjimečně.
 

Zavěšování koberců na stěny se rozšířilo teprve ve 2. polovině 19. století, která znamenala zlom z hlediska uplatnění koberců v západním interiéru. Do té doby se na koberce nestavěl nábytek.
Začaly se do Evropy více dovážet koberce větších rozměrů, na které se dokonce začal stavět nábytek. První koberce dovážené do Evropy pocházely z Malé Asie a měly většinou geometrické vzory. Teprve ve druhé polovině 16. století se začaly dovážet perské koberce s bohatými rostlinnými ornamenty točených linií.
Nomádské koberce kočovných pastevců vznikaly původně pro vlastní potřebu a jen bez předlohy na základě originální myšlenky svých tvůrců. Mívají často vlnu nejvyšší kvality, ručně spřádanou rodinami pastevců a barvenou rostlinnými barvivy místního původu.  

Nabízíte nebo sháníte starý koberec?
Zde můžete zdarma vložit inzerát >>