Starožitné dveře, historická okna, staré kování Most

Starožitný vstup a pohled na svět

Starožitnosti jsou obecně spjaty nejen s vysokou hodnotou, kterou získávají stárnutím, ale také duchem dob dávno minulých, které mají pro mnoho sběratelů a milovníků neuvěřitelné kouzlo.

Mnohým z těch, kteří se obklopují starožitnými věcmi, ale záleží nejen na jejich kouzlu, ale také na specifickém kráse. Staré věci jsou prostě nádherné, zvláště je-li o ně kvalitně postaráno, tedy jsou-li kvalitně renovovány. A pokud nejste milovníkem moderního nábytku, mohou se historické kousky zalíbit i Vám.

Starožitné dveře i okna mají svoje nezpochybnitelné kouzlo a milujete-li starožitnosti, pak mohou být tím pravým pro Váš domov. Nutné je zde říci, že pořízení starožitností je značně nákladné, zvláště, jedná-li se o okna či dveře. Čím starší kusy budete hledat, tím vyšší bude i cena. Dále se cena odvíjí od zachovalosti nebo případné nutnosti renovace.

Dveře jsou vstupem do prostoru a mohou podtrhnout duch a krásu místa.

V starověku a středověku jsou obvyklé dveře menších velikostí, nejčastěji ze dřeva a bývaly usazeny na otočném čepu. Čím menší dveře, tím menší únik tepla. Tepelná izolace v tomto období nebyla příliš dobrá. I přesto však ti nejchudší dveře ani nemívali a museli si vystačit s koženým závěsem. Již v této době se však některé dveře opatřovaly kováním. Často se používaly dřevěné závory, méně často kovové petlice, visací zámky či zámky závorového typu. Vhodné je také říci, že v historii nebylo lepidel či hřebů. Kovy byly vzácné a proto se užívalo při spojování a fixaci dveří i oken, místo kovových hřebíků či jiných dnešních pomůcek,čepů, kolíků ze dřeva, vázání různými materiály nebo také zádlabů. I v Antice bývaly dveře dřevěné, avšak bohatí je opatřovaly kovovým pláštěm, nejčastěji bronzem, ti nejbohatší dokonce pláštěm ze zlata.

V 19. století nebylo u dveří ničím neobvyklým okénko či více okének, tato okénka byla zasklená.

Z této doby byly nejčastěji dveře s dvěma okénky, často se vzorovaným sklem. U dvoukřídlých dveří i s čtyřmi okénky. Pro toto období ale nebyly neobvyklé i dveře, které vypadaly, že okénka mají, ale v naznačeném okénku žádný výřez pro sklo nebyl. Tyto dveře pak lépe izolovaly.

Díky tomu, že dveře z druhé poloviny 18. století a 19. století jsou celkem mladé, lze je sehnat mnohem snáze, než dveře starší.

Dveře z různých období

Gotické dveře jsou nejčastěji dřevěné, avšak ničím neobvyklým nejsou ani těžké železné dveře. Nejtypičtějším tvarem je písmeno A, mnohdy nahoře s půlkruhem, ale i bez něj. Oblíbeným motivem pak jsou kosočtverce, někdy s růžicí uvnitř. Z tohoto období pocházejí i dveře prkenné.
Kování je zdobné, běžné jsou také těžké, zdobené kliky i zámky.

Renesanční dveře jsou vyrobeny ze dřeva. Typickým tvarem dveří je písmeno A s půlkruhem nahoře i bez něj a také obdélník. Typickými motivy na těchto dveřích jsou čtverce, čtverce bez rohů a také bohatě zdobené kruhy. Kování není nikterak výrazné, ale některé dveře již obsahují klepadla kruhového tvaru.

Starožitné dveře z období Baroka se vyznačují bytelností, jsou dřevěné, bez okének. Pro tyto dveře je typickým motivem slunce.

Rokokové dveře se vyznačují tím, že často obsahují figurální malby, vyrobeny jsou ze dřeva a typickým tvarem je také písmeno A.

Klasicistní dveře se obvykle neskládají z dřevěného masivu, je pro ně typické, že jsou skládané z prken do tvarů tak, že vznikne vzor obdélníku bez základny.

Dveře z doby Empíru se obvykle vyznačují tím, že obsahují křivku a často také růžice. Nádherná je také kombinace rovných linek a křivky, která je u Empíru běžná.

Secesní dveře jsou lehké, vzdušné, s jemným kováním,vyrobeny jsou ze dřeva, avšak nejčastěji jsou lakovány či barveny bílou barvou. Obsahují-li okénka, pak působí křehčeji. Přesto, že nejsou přezdobené, sklo okénka je obvykle zdobeno rámečkem se složitějším motivem. Okénko se sklem bývá ve vrchní části dveří, ve spodní pak bývají naznačeny falešná okna. U vstupních dveří se pak využívá bohatě kroucené mřížky k ochraně skleněných tabulek a také kování a kliky. Na dveřích nejsou neobvyklé i jemné vzory, většinou vyřezávané.

Konstruktivistické dveře jsou jednoduché, dřevěné či kovové, nezdobené s jednoduchou kovovou kliku. Mohou obsahovat i okno. Dveře jsou obvykle dělené přímkami nebo obdélníky či čtverci.

Postmodernismus ve svých dveřích vyjadřuje jednoduchost, hranatost, sklo a dřevo, neobsahuje žádné zdobné prvky, pouze prostou geometrii.

Podobně jsou na tom dveře Funkcionalistické.
Tyto dveře se vyznačují jednoduchostí a lehkostí, bývají dřevěné nebo kovové a obsahují jsou složený z jednoho většího okna, nebo mohou být prosklené téměř celé. Nejčastěji mají jednoduchou, nevýraznou kliku. Neobvyklé nejsou ani celodřevěné dveře bez okna, i ty jsou ale lehké a bez jakéhokoliv zdobení.

Starožitná okna

Okna tak, jak je známe, jsou hodně jiná, než byly v minulosti. Jednalo se zkrátka o otvor, nejčastěji obdélníkového nebo čtvercového tvaru. První zmínky o zasklívání existují už z doby Antiky. V této době již sklo znali, nevěděli však, jak z něj vyrobit tabule, proto využívali plošších kousků, které spojovali kovem. Takto vznikalo něco, jako vitráže, ty však byly velmi drahé. I přesto, že již v Antice uměli vyrobit něco, jako vitráže, teprve v období gotiky začal mírný rozvoj zasklívání oken. V Antice ale také "zasklívali" slídou, což bylo cenově mnohem dostupnější.

V historii, kdy ještě nebylo sklo běžné, se pro okna používaly roztepané kožené blány a nebo také okenice či mastný papír. Někdy se užívalo jen prostého závěsu. Jisté ale je, že okna nebyla velká a to z důvodu tepelné izolace.

Právě v období Gotiky, kdy přišel rozmach skla, se často využívalo barevných vitráží a to převážně u honosnějších církevních staveb, tedy katedrál a větších kostelů. V tomto období ale stále nebylo zdaleka běžné zasklívat sklem, bylo velmi drahé. Přestože už v roce 41 stál Tiberiův vícepatrový palác s velkými zasklenými okny, ani v raném novověku, tedy Renesanci se nestalo zasklívání oken běžným, bylo dostupné pouze pro měšťanstvo a šlechtu. Změna nastala v období Baroka, kdy už byli lidé schopni okna zasklívat tabulemi a ty se začaly využívat hojně převážně na zámcích, důležité pro toto období je i to, že bylo poprvé použito zasklívání dvěma vrstvami skla. Skutečný "boom" skla ale nastal až v 2. polovině 19. století. s průmyslovou revolucí.

Okna z různých období

Středověká okna jsou nejčastěji vitrážová z barevných skel, tedy čoček, pozdější, tedy Renesanční jsou ze skla nebarevného. Tyto čočky mají tvar kruhu a jsou pospojované kovem, nejčastěji olovem.
Rámy z období Gotiky jsou dřevěné nebo kovové a okna obsahují různé tvary, rozety a podobně. Tato okna nejsou určena k otvírání a jsou připevněny ke zdem. Pokud ale otvírací jsou, bývají opatřeny pouze jednoduchou, zásuvnou páčkou závorového typu. Tvary oken jsou z tohoto období převážně do písmene A nebo kruhová, výjimečně obdélníková nebo čtvercová.

Renesanční okna mají rámy nejčastěji dřevěné a od okázalosti rozet z doby Gotiky se upouští, protože už nebyly církevní stavby tolik v rozpuku a nejvíce se zasklívala okna šlechtických sídel.

Takováto okna mají obvykle jednoduché zasouvací zámky či páčky a byly obdélníkové nebo čtvercové, výjimečně kruhové.

V období baroka se zdobilo vše a jinak tomu nebylo ani u oken. Nad okny byly ozdobné římsy či oblouky. Sklo barokních dveří je již tabulkové, rámy dřevěné, ale často barvené bílou či světle hnědou barvou, tvary oken se podobají Renesanci, jsou obvykle obdélníkové či čtvercové a skládají se ze čtyři či šesti obdélníků či čtverců. Kličky oken z období baroky jsou menší, jemnější a také zdobnější.

Rokoko se opět vrátilo k tvaru písmena A, avšak ve vrchní části více zaoblenému, tedy do půlkruhu. Rámy jsou opět dřevěné, avšak barvené spíše hnědou barvou nebo ponechány přírodní. Skla jsou tabulková, členěná do čtverců a obdélníků a ve vrchní, půlkruhové části, do trojúhelníků. Kličky oken jsou podobné těm barokním, ale nejsou tolik zdobené.

Klasicistní okna bývají osazená do líce, tímto jsou rozdílné od oken z dob předešlých, protože ty byly osazené ve špaletě. Tato okna jsou ve tvaru A s půlkruhem nahoře nebo obdélníková. Nad nimi či pod nimi jsou zdobné ornamenty. Kličky klasicistních oken jsou větší.

Empírová okna jsou ve tvaru písmena A, nahoře půlkruhová a paprskovitě dělená, dole čtvercová a dělená do čtverců. Zatímco okno bývá celkem jednoduché, nad ním se často objevují složitější ornamenty a tvary.

Secesní okna bývají opět zdobná, ale i co se týká tvarů. Tvar je obdélníkový či čtvercový vespodu a nahoře kruhovitý nebo například ve tvaru nahoře zaobleného A. V nich jsou různé tvary, například květiny i jiné, často se využívá vitráží. Již od tohoto období až po postmodernismus se okna vyplňují klasickým tabulovým sklem a jsou ze dřeva nebo kovu.

Konstruktivistická okna bývají obdélníková nebo čtvercová a dělená na čtverce či obdélníky. Postmodernistická okna, nejčastěji obdélníková, jsou stejně tak jako ta funkcionalistická velmi jednoduchá, hranatá a nedělená. Ať už jsou ze dřeva či kovu, vyznačují se jednoduchou geometrií. 

 

Nabízíte nebo sháníte stará okna, dveře, kování?
Zde můžete zdarma vložit inzerát >>